Což třepotá se to tu
hvězdiček,
jak včeliček ve vzletlém roji! —
Proč asi ta jedna jediná
tam samotná povzdál stojí?
Tak dumavě chvílemi v
dáli zří
a bleďoučké její jsou tváře,
je patrně hvězda mlaďoučká
dle dětinné v očku záře.
Jen
někdy svůj doufavý vyšle hled
a stoudně zas do sebe mrká —
ba myslím, že také hvězdička
jak hrdlička láskou vrká!
