Snad jiní jinak uvidí —
já myslím nebe širé si jak naši zemi
    a při hvězdách si myslím na lidi.

Vidím tam různotu skupení,
velkosti, tvarů a záře —
    to musí různé osoby
    být, kde jsou různé tváře!

Planetoidek tam havěť zřím
    — uličnických to zmetků —‚
    jež hvězdám nám již stárnoucím
    bab nadává a dědků;

hvězdičky na šňůře pupečné —
embrya — mléčné símě —
    též nebe je zas v naději
    a nosí sladké břímě;

panenky růžově planoucí,
mládence hledů zbrklých,
    roj mužů světla klidného,
    roj babic žlutě scvrklých.

Běhají spolu a přece je
každý svých práv si bdělý,
    jak lidi nás zde chladná zášť
    je chladný ether dělí.

Životem různým se nebe skví
    — dosti však tam též rovů
    a svaté ticho v koutečkách,
    Jak sluší na hřbitovu.